I Though I Knew and (Czech) 14b
Date: Wed, 12 Jan 2011 23:17:36 +0200 From: ripencc@seznam.cz Subject: I Thought I Knew and (Czech)
Další dobrodružství Justina a Billyho
Kapitola 14, část II
Vypráví Justin
V úterý večer jsme s Billym vyrazili na večeři s Joem. Celých předchozích 24 hodin jsme byli tak napjatí z toho očekávání, jak budeme s Joem pohromadě a dostaneme ... těžko se to popisuje ... ale měli jsme pocit, jako kdyby nám dával úplně nový život.
Nemluvili jsme s Billym prakticky o ničem jiném než o Joeovi a o tom dokumentu, který mi dal. Dohadovali jsme se, co to znamená. Co vlastně Joe chce. A co chceme my? A co uděláme pro to, abychom to dostali?
Smlouva mi nabízela výuku a zdokonalování, letní práci na plný úvazek, přes školní rok práci na částečný úvazek, přístup na výstavy, úhradu nákladů na cestování, bydlení a ošacení plus auto. To bylo tak asi to nejdůležitější.
Tím jsem se dostal do stejné pozice jako Billy s plným školným na své univerzitě a se stipendiem, které v rámci studia dostával.
Za poslední den jsme strávili hodiny a hodiny mluvením. Pořád jsme znovu a znovu procházeli to, co bychom mohli a chtěli a měli udělat pro Joea na oplátku. A nebo to dokonce budeme muset udělat? V tom dokumentu na mě byly jen nějaké obecné požadavky. Věci jako prospěch a účast na výuce. Souhlas s cestováním. Prostě věci, které byste tak asi čekali.
Byl jsem si ale jistý, že když Joe dával ten dokument dohromady, měl u toho očekávání i poněkud osobnější povahy. Věděl jsem, že se všemi těmi příležitostmi a hmotnými výhodami, které mi dává, ode mě chce a očekává nazpět nějakou sexuální pozornost. A nejspíš i nějakou pozornost od Billyho, pokud by se mu to podařilo.
Po tom mém nedělním "Ne" asi nebyla Joeova očekávání příliš vysoká. Ale pochyboval jsem, že by je vypustil úplně.
S Billym jsme nad tím uvažovali tak, že pokud bych třeba já ... anebo třeba Billy byl ochotný ta očekávání dostatečně naplnit, mohl by Joe být ještě velkorysejší. Ale co bychom od něj ještě mohli chtít. Ani jeden jsme nevěděli. Bavili jsme se o penězích, ale to se nám ani jednomu nelíbilo. Nejsme šlapky, abychom se nechávali kupovat.
Abychom si mohli lépe poradit s Joeovými osobními očekáváními, udělali jsme přesně to, na čem jsme se domluvili tu noc plnou pravdy. Vytvořili jsme pro náš vztah novou sadu pravidel. A speciální sadu pro vztah s Joem. Přesně jsme si určili, co bychom udělali. A co bychom nedělali. Bavili jsme se o tom, co každý z nás chce.
Pravidla byla jednoduchá: Všechno tomu druhému hned říct. Žádná tajemství.
Dohodli jsme se, že se nemusíme jeden druhého ptát, jestli Joeovi můžeme vyhonit nebo vykouřit pokud bychom chtěli nebo pokud bychom měli pocit, že na tom trvá. A nevadí ani, pokud by chtěl to samé udělat on nám. Akorát musíme tomu druhému přesně říct, co se stalo. To byly naše limity.
Taky jsme si stanovili další mantinely, na kterých se eventuálně můžeme dohodnout, když budeme oba souhlasit. A taky jsme si nastavili meze, za které nepůjdeme bez ohledu na to, jak se situace vyvine. Není potřeba se ptát. To prostě dělat nebudeme. Například ho nebudeme šukat a nenecháme se vyšukat od něj.
Ten večer jsme oba docela pečlivě vybírali, co si vezmeme na sebe. Chtěli jsme vypadat pěkně a přitom seriózně. Chtěli jsme vypadat přesně tak, jak asi Joe může chtít od svého chráněnce a od přítele svého chráněnce. A taky jsme chtěli vypadat co možná nejvíc rajcovně. Chtěli jsme, ať ho co nejvíc rajcujeme, aby se usnadnilo případné vyjednávání.
Oba jsme měli košili a kravatu. Já jsem měl kalhoty z tenkého plátna. Takové ty přirozeně zmačkané. Kolem zadku mě těsně obepínaly a v rozkroku mi padly akorát. Tam, kde se látka napínala přes volně visící péro, na ní nebyly záhyby. Jenom obrys mého ptáka. Dokonce i když byl měkký. Když mě v těch kalhotách poprvé viděl Billy, řekl něco jako "Proč se vůbec obtěžuješ s tím mít něco na sobě?"
Billy si vybral skvěle vypadající značkové džíny. Další z dárků od mojí mámy, které jsem pro ni vybral, ať mu je dá. Naprosto skvěle zvýrazňovaly bouli v jeho rozkroku. Strašně se mi v těch džínách líbil. Vypadal v nich mimořádně rajcovně.
Když jsme zastavovali u restaurace, Joe zrovna vcházel dovnitř. Předali jsme auto k zaparkování a vešli jsme dovnitř jen chvilku po Joeovi. Zrovna se bavil s vrchním.
Na první pohled mi bylo jasné, že když si Joe vybíral, co si má vzít na sebe, uvažoval u toho stejně jako my. Košile mu parádně seděla, zdůrazňovala jeho vypracovanou horní polovinu těla. Kalhoty mu seděly nízko v pase a zvýrazňovaly tak jeho ploché břicho, jejich látka mu navíc obepínala péro a koule a zvýrazňovala tak bouli v jeho rozkroku. Nerýsovala se tak jasně jako moje, a už vůbec ne tak vyzývavě jako Billyho. Ale vypadalo to perfektně rajcovně, aspoň pro mě.
Když jsem se na něj podíval, ucítil jsem, jak se mi ocas zachvěl. Tak chlap mě fakt vzrušoval úplně snadno. Okamžitě. Potřeboval jsem trochu zklidnit. Opravdu jsem nechtěl, aby mi v těch tenkých kalhotách začalo téct péro. Za chvilinku by byly průhledné a opravdu jsem si ani nechtěl představit, jak by to působilo na takovém místě.
Joe se s námi pozdravil. Představil jsem mu Billyho. Joe byl vřelý a okouzlující a uvolněný. Nikdy jsem ho neviděl v takové pohodě. Přistihl jsem ho, jak pokukuje po Billym a jeho nadouvajícím se rozkroku, zatímco jsme se bavili a čekali na stůl. A Joe věděl, že jsem si toho všiml. Místo toho, aby se tvářil provinile, jenom se usmál a mrkl na mě. Jeho úsměv mi prozradil, že se mu líbí to co vidí. A mrknutí mi prozradilo, že večer se už teď ubírá tím směrem, jakým jsme plánovali.
Večeře proběhla bez ničeho zajímavého. Bavili jsme se o něčem, už ani nevím o čem. Ne o škole. Ne o umění. Byla to prostě jenom konverzace, do které jsme se zapojovali oba s Billym. Jediné, co si pamatuju, bylo, že se Joe ptal, která evropská města bychom nejraději viděli. Billy řekl, že Řím a Prahu. Neměl jsem tušení, že Billy vůbec ví, kde Praha leží, ale začal popisovat, co by tam chtěl vidět a ptal se Joea na spoustu věcí. Bylo to jako kdyby se zrovna učil na test o Praze.
Bylo ohromující, jak si Billy s Joem padli do oka. Chvílemi byli do konverzace zabraní mnohem víc než já.
Pak jsem udělal tu chybu, že jsem se Joea zeptal na náš kontrakt. "Teď není ta správná chvíle, Justine," odpověděl ostře. "Můžeme si o tom promluvit při drinku po večeři." Až na tento jediný hloupý okamžik proběhla večeře hladce, od salátu, přes jehněčí kotlety až po moučník.
Pak nás Joe pozval k sobě domů, abychom probrali obchodní věci.
Joe řídil svoje auto a my s Billym jsme ho následovali. Celou cestu mluvil Billy o tom, jak je Joe skvělý. Vzdělaný. Světaznalý. Ten výraz použil on, ale chápal jsem, co tím chce říct. Považoval Joea za super chlapa a chtěl s ním dělat všechno to, o čem jsem já celý semestr snil. Možná jsme měli domluvu, že se u večeře pokusíme Joea vzrušit a usnadnit si tak další vyjednávání, momentálně ale Joe na celé čáře vedl. Přinejmenším nad Billym.
Zatímco Billy v autě mluvil o Joeovi, celou dobu si třel ocas přes džíny. V době, kdy jsme dojeli k Joeovi, už mu ocas v látce džínů naprosto zřetelně trčel. Říkal jsem mu, ať raději zpomalí, protože jinak se udělá do kalhot. Billy se jenom smál.
Když jsme vešli dovnitř, okamžitě jsem si všiml, že Joe má všude rozloženy moje kresby. Celý obývací pokoj a jídelna byly pokryty kresbami nahého Billyho. Ve všech velikostech. Všechno jenom Billy. Všude nahý. Kresby ležely na stojanech, gauči, opíraly se o zeď. Vypadalo to jako pocta Billymu.
Joe nás vedl ke stoličkám u pultu, který oddělovat kuchyň od jídelny a já si všiml, že Billy se rozhlíží po všech těch obrazech.
"Co to má všechno znamenat?" zeptal se Billy a rukou máchl směrem ke kresbám.
"Chtěl jsem si jenom připomenout, jak skvěle vypadáš a jak úžasný má tvůj přítel talent. Musím říct, že mám veliké štěstí, že můžu učit někoho tak talentovaného. A on má veliké štěstí, že má za přítele někoho tak krásného."
"Oh," řekl Billy jenom a pořád hleděl na některé z nejodvážnějších kreseb.
"A teď, Billy, musíme zařídit jenom to, abys i ty byl tak šťastný jako my dva a všechno pak bude skvělé," řekl Joe. "Předpokládám, že ti Justin řekl o tom, co mu můj výukový program nabízí. Zajímalo by mě, jestli bych neměl něco nabídnout také tobě. Samozřejmě neoficiálně. Ale určitě bys měl dostat kompenzaci za to, že spolupracuješ a souhlasíš s tím, aby se Justin mohl programu zúčastnit."
Šlo to všechno příliš snadno, pomyslel jsem si. Nemusíme vůbec nic dělat. Nemusíme si ani o nic říct.
Joe se na Billyho usmíval způsobem, ze kterého ... no počítám, že jsem začínal trochu žárlit. A moc nepomáhalo, že Billy se na Joea na oplátku díval velice žádostivým pohledem. Nepomáhalo ani to, že Joe vystavoval skoro stejně tvrdý ocas jako Billy.
Abych řekl pravdu, musím přiznat, že mě to taky vzrušovalo. A ani jsem pořádně nevěděl proč. Nic se přitom nedělo. Určitě mě nevzrušovaly Billyho kresby. Počítám, že šlo hlavně o to, že jsme konečně byli všichni tři pohromadě a možnosti, které se otevíraly, byly ... no, řekněme, otevřené.
"Mohu vám nabídnout nějaký aperitiv?" zeptal se Joe. Podle výrazu v Billyho obličeji musím říct, že neměl ani tušení, o čem to Joe mluví. Zajímalo mě, jestli je to další malý test. Ale bez nejmenšího zaváhání Joe plynule pokračoval, "Něco na způsob drinku po večeři? Tia Maria? Courvoissier? B&B? ..." Jeho hlas vyzněl do ztracena, naznačil, že možnosti jsou bezbřehé.
"Dám si to samé co ty," řekl Billy.
"Máš portské?" zeptal jsem se, věděl jsem že má, protože jsem už dřív zahlédl několik lahví.
"Takže to bude dvakrát Grand Marnier a jedna sklenice portského," řekl Joe a šel k baru. "Chceš zahřátou sklenici?" zeptal se Billyho.
"Ne, děkuji," řekl Billy a znělo to, jako kdyby pil Grand Marnier každý večer.
Když jsme měli pití a Joe ještě pro každého z nás udělal toast, mávl rukou směrem k nepořádku, který moje kresby vytvořily v obývacím pokoji. "Pojďme si sednout do něčeho pohodlnějšího." Vedl nás do útulné sedací soupravy ve zšeřelé hlavní ložnici. Drahé látky. Bronzová plastika nahého muže položená na knihovně. Květy orchidejí v malých aranžmá na skleněných stolcích. Na elegantních stojanech dva abstraktní tisky od umělců, jejichž jména mi nic neříkala.
Uvolnili jsme se. S Billym jsme seděli v obrovských křeslech po obou stranách stejně velkého Joeova křesla.
"Nechci vypadat nevychovaně nebo neomaleně," řekl Joe hned poté, co jsme se usadili, "ale, Billy, ve skutečnosti jsi ještě mnohem víc sexy než na Justinových kresbách. Justin je velice schopný umělec a dokáže zachytit přitažlivost mužského těla. Ale ve tvém případě si nejsem jistý, jestli by to pravdivě dokázal kterýkoliv umělec."
Billy ze sebe vykoktal poděkování nad takovou pochvalou, zatímco Joe pokračoval a chválil také mě, zřejmě abych se jeho komentářem necítil méněcenný.
"Zajímalo by mě, jestli bych tě mohl vidět stejně jako tě vidí Justin," řekl Joe a díval se přímo na Billyho. Trochu se culil a byl jsem si jistý, že se mu ocas v kalhotách zachvěl. Byl taky naostro? Rozhodně to tak vypadalo.
"Co tím myslíš?" zeptal se Billy.
"Mohl by sis sundat košili? Hrozně rád bych měl alespoň z části stejný vjem, jako měl Justin když tě kreslil."
"Samozřejmě. Žádný problém," řekl Billy možná trochu příliš nadšeně. Za pár vteřin měl Billy košili rozepnutou a postavil se, aby ji mohl sundat. Pokrčil rameny a košile mu sklouzla na zem k nohám,
Joe se zhluboka nadechl, jako kdyby se snažil udržet sám sebe pod kontrolou. Ovládnout svá pokušení. Uspořádat si myšlenky. A pak se Joe taky zvedl na nohy a postavil se tváří v tvář Billymu. Pak Joe pomalu a uvážlivě zvedl pravou ruku a nechal ji hřbetem sklouznout dolů po Billyho prsou. Pak přejel zase zpátky a konečky prstů pohladil Billyho bradavky.
Teď se musel zhluboka nadechnout Billy. Zaklonil hlavu a zavřel oči. Joe to pochopil jako pozvání prozkoumat Billyho prsa a břicho důkladněji.
"Je to fantastický pocit," vydechl Billy. "Fantastický." Pak Billy zase zvedl hlavu a podíval se Joeovi přímo do očí. Olízl si rty. Jestli to hrál, jenom aby Joea vzrušil, tak přesvědčil i mě. Vypadalo to, jako kdyby ho ta akce skutečně brala.
Chvíli zůstali jen tak stát a dávali se jeden druhému do očí. Byl to fantastický pohled, jenom tak je sledovat zaklesnuté ve vizuálním kontaktu.
V první chvíli jsem si nevšiml, že si Billy rozepíná džíny. Nevšiml jsem si toho vlastně až do chvíle, kdy mu sjely ke kotníkům. Vedle odhozené košile. Teď stál Billy před Joem úplně nahý. Tvrdý ocas mu trčel nahoru. Tak nalitý a tvrdý, jak to jenom Billyho péro dokáže. Dvacet centimetrů. Hrdě vzpřímených. Nepoddajných. Žalud nalitý krví. Teklo z něj. Teď jsem byl na řadě s nádechem já. Bylo to strašně rajcovní, strašně rychle.
Joe kousek odstoupil od Billyho a začal si ho pozorně prohlížet. Snažil jsem se představit, jak může Billy vypadat pro trénovaný zrak umělce. Joe dokáže vyhmátnout ty nejmenší detaily a dokonale si je zapamatovat. Dokáže si zapamatovat každý centimetr Billyho těla, aby ho mohl nakreslit, vytesat do kamene, nebo si u té představy prostě jen honit.
Rychle mi ale došlo, že to není jenom pouhý pohled umělce. Byla v něm touha a žádost a potřeba, která byla až příliš dlouho nenaplněna. V Joeově obličeji jsem jasně viděl, že Billyho chce. Hrozně ho chce.
Joe stál přímo před Billym. Dýchal pomalu a hluboce. Očima pořád putoval po Billyho těle. Ticho bylo jako těžká záclona, přehozená přes celou scénu.
Billy sáhl dolů a špičkou ukazováčku na pravé ruce se dotkl vrcholku svého žaluda. Pomalu začal roztírat svoji šťávu po tvrdé, zářivé koruně svého péra. Pomalu ji roztíral a přitom si hrál s ocasem, tlačil jej směrem dolů. Pak ho pustil a nechal ho vystřelit zpátky nahoru a plesknout o břicho. Pokaždé přitom rozstříkl trochu předmrdky.
Potom si začal otevřenou dlaní třít žaluda, rozmazával tak lesklou šťávu ještě více. A nakonec si začal péro pomalinku honit, u každého pohybu lehce přirazil boky. Sevřenou pravou rukou zajel až dolů k ochlupení. Na chvilku zastavil. Vystavoval svoji předmrdkou se lesknoucí kládu a žalud trčící z ruky. Byla to fantastická show.
Sledoval jsem to s tvrdým pérem. Moje vlastní předmrdka prosakovala kalhotami. Jejich tenká látka byla průhledná jako mokré tričko. Viděl jsem, že Joe je Billyho vystoupením fascinovaný stejně jako já.
Nakonec už jsem nezvládl jenom sedět a dívat se. Musel jsem se postavit. Musel jsem vysvobodit svůj ocas. Jak jsem se postavil, všiml jsem si, že Joeův pohled se přesunul z Billyho na mne. Usmál jsem se na něj a on se usmál na mě. Nebo to bylo spíš výzva? Billy za sebou musel ten pohled ucítit, protože se na mě přes rameno podíval. Když zaregistroval stav mých kalhot, zakuckal se smíchy a pak se otočil o 90 stupňů, aby se mohl jednoduše dívat na nás na oba.
Rozepnul jsem sponu na opasku a potom i kalhoty. Nesklouzly na zem tak jako Billyho. Zůstaly zaseknuté na mém ocase. Anebo se v nich zasekl ocas. Každopádně, jak jsem se je snažil sundat, najednou mi ocas vystřelil ven. Při tom pohledu Joeovi upadla čelist.
Neváhal jsem. Sundal jsem si i košili. Teď jsem byl stejně nahý jako Billy. Rukama jsem si začal přejíždět po trupu. Hladil jsem se po těle a sledoval přitom Billyho. A Joea. Oba byli hodně vzrušení tím, co se dělo.
Když jsem předvedl svoji krátkou show, kývnul jsem hlavou na Joea, naznačil mu, ať se taky svlékne. Pochopil a nezaváhal ani na chviličku. Pomalu si začal rozepínat košili. Jeho tělo se pohybovalo tak hladce a elegantně, dokonce i u tak prosté věci, jako je svlékání košile.
Přísahám, že se měl narodit jako striptér. Svlékal se neuvěřitelně erotickým způsobem, ale nebyla to žádná prvoplánovitá laciná erotika. Byl to takový ten druh erotiky jako pomalu-mi-sevři-koule-a-péro-do-ruky-a-začni-mi-je-krásně-zpracovávat.
Jestli mě to představení bralo, tak Billy byl úplně hotový. Vypadalo to, že Billy se tak zabral do sledování Joeova striptýzu, že si zapomněl úplně honit péro. Anebo měl možná strach, že by se mohl udělat příliš brzy.
Když Joe konečně shodil kalhoty, uviděl jsem to, co jsem čekal. Celý večer byl taky naostro. Stejně jako my dva. Super!
Jeho péro už jsem znal. Bylo trochu podobné Toddovu. Takové elegantní proporce. Ne obrovské, ale v žádném případě ne malé. Možná o něco kratší než Billyho dvacet centimetrů. A zatímco Billyho ocas vypadal, že byl stvořen kvůli divokému sexu, Joeův ocas byl stvořen jako umělecké dílo. Joe byl nádherný. Billy byl efektní. Miloval jsem, když jsem se na ně mohl dívat. A přesně to jsem v té chvíli dělal.
Zatímco jsem ho pozoroval, Joe se trochu naklonil nad svoje péro, které držel v pravé ruce, a pomalu na něj pustil ze rtů pramínek slin, který si pak rozetřel po celém žaludu. Věděl jsem, kam to směřuje a koule se mi už začínaly svírat. Díra sebou zaškubala. V hlavě jsem měl vymeteno.
Joe si pomalu honil ten svůj nádherný ocas. Já jsem si honil svůj. A Billy si honil svůj. Společnost mého profesora a mého kluka, kteří si oba honili ocasy, mě fascinovala. Oba se navzájem pozorně sledovali. A samozřejmě se dívali i na mě. Za chvilku jsme všichni tři honil v přesně stejném rytmu. Hráli jsme si s koulemi. Rukama si jezdili po prsou a po břiše.
Mimoděk jsem postoupil o krok blíž k Billymu. Stáli jsme možná třicet centimetrů od sebe. Naše ocasy byly nejspíš ještě blíž.
Billy se na mě podíval a potlačil v sobě zasmání.
"Říkal jsem ti, že je rajcovní," řekl jsem mu potichu, ale věděl jsem, že Joe mě slyší. Chtěl jsem, aby to slyšel.
"Je kurevsky rajcovní," odpověděl mi Billy stejně tichým hlasem.
Joe se na nás jenom usmál a potřásl hlavou, jako kdyby nevěděl, co má říct. Ale užíval si každou vteřinu.
Pak začal vydávat lehké steny. Viděl jsem, jak se mu stahují koule. Začal se prohýbat v zádech a natahoval se na špičky. Skoro ztratil rovnováhu a já přikročil k němu, abych ho zachytil. Teď byl ještě blíž k Billymu než já.
"Už jsem blízko. Nejspíš už dlouho nevydržím. Nebude vadit, když se udělám?" zeptal se Joe. Nevěděl jsem, kterého z nás se ptá, ale vlastně na tom nezáleželo. Prakticky okamžitě ze sebe vyrazil ochraptělé "Kurva!" a začal stříkat. Jeho ocas mířil přímo na Billyho ocas.
Věděl jsem, že Joe dokáže stříkat úplně stejně mohutně a daleko jako já. Ovšem Billyho první dávka Joeovy horké, smetanové mrdky na jeho ocase a břiše tak překvapila, že ustoupil. Hned následovala druhá dávka a třetí. Část Joeovy mrdky přeletěla přes Billyho péro a trefila moje.
Bylo na to něco úžasného, cítit jak se Joeova mrdka rozstřikuje na mém péru. Vědět, že si honím péro a jako lubrikant používám vlastní předmrdku a Joeovu mrdku. Sledovat přitom Joea, jak si honí ocas tak rychle, jak to jenom jde. Bylo toho na mě už moc a za vteřinu jsem taky stříkal.
Následoval jsem Joeův příklad a zamířil jsem na Billyho péro. Vzhledem k tomu, jak blízko jsem stál, nebyl to těžký cíl. Poprvé v životě jsem měl pocit, že si neužívám ani tak svoje vlastní stříkání jako Joeovo stříkání. Sledoval jsem ho, jak vedle mě stříká na Billyho. Tak rozrajcovaný ze mě a z Billyho. Tak nadržený z toho, že je s klukem. Byl neuvěřitelně rajcovní a nějak s sebou znovu přinesl všechnu tu čerstvost, kterou přinášejí první sexuální zkušenosti.
Nechápejte mě špatně, můj vlastní výstřik byl intenzivní a silný a úžasně rajcovní. Nebylo to ale tak moc kvůli tomu, že jsem si honil ocas, jako spíš kvůli tomu, že jsem měl pocit, jako kdybych to prožíval uvnitř Joeovy nadržené hlavy.
Když jsme oba skončili s kropením Billyho rozkroku naší mrdkou, poodstoupil jsem a poslední visící kapku mrdky jsem si utřel do Billyho koulí. V Joeových očích jsem viděl naprostý úžas, když se moje péro potkalo s Billyho pérem. Když se naše ocasy otřely o sebe. Joe měl zjevně problém vstřebat všechno to, co se právě stalo.
K mému dokonalému ohromení se Billy neudělal. Břicho měl pokryté Joeovou a mojí mrdkou. Pramínky mrdky mu stékaly ve chlupech, po koulích a po nohou. Byl pěkně zastříkaný. A celou tu dobu si dál rytmicky honil péro. Díval se ze mě na Joea a pak na ten svinčík, co jsme na něm vyrobili.
Po chvilce se Billy podíval Joeovi přímo do očí a zeptal se, "Chceš mě dodělat?"
"Já?" řekl Joe, znělo to jako malý kluk, kterému starší brácha právě nabídl vstup do party. "To by bylo nádherné."
Zkusmo natáhl k Billyho trčícímu ocasu pravou ruku, ale kousek od něj se zarazil. Zvedl pohled od Billyho péra do jeho obličeje a zeptal se, "Můžu?"
"Pojď na to," řekl Billy. A Joe se do toho pustil. Bylo potřeba možná jenom pět pohonění. Vzpomínal jsem si, jak to bylo nádherné, když mi tady v té místnosti poprvé vyhonil. Nepřekvapilo mě, že Billy vypadal poněkud nestabilně a jednou rukou se chytil Joeova ramena, aby udržel rovnováhu.
"Budu stříkat," upozornil Billy. Joe kousek poodstoupil, zřejmě čekal, že Billy bude stříkat podobně jako on nebo já. A pak začala z Billyho téct mrdka. Prostě se mu jenom řinula z péra, zatímco Joe ho dál honil.
Levou rukou Joe zachytil část mrdky, která odkapávala po Billyho koulích a pak si s ní začal honit své vlastní napůl tvrdé péro. V pravé ruce pořád držel Billyho ocas. V levé svůj vlastní. Úžasný pohled!
Když Billy přestal stříkat a Joe zpomalil pohyby na Billyho i svém ocase, přistoupil jsem k nim a hluboce jsem Billyho políbil.
Ocasem jsem se otřel o Joeovu pravou rukou a on mě jednou nebo dvakrát pohonil, pak jsme od sebe všichni odstoupili a vzájemně se pozorovali. Dívali se na to, co jsme právě provedli. Podlaha byla celá od mrdky, stejně jako my tři. Vůně čerstvé mrdky se vznášela ve vzduchu.
"Musím si sednout," řekl Billy a přesouval se ke křeslu.
"Počkej, nesedej si," řekl Joe. "Zašpiníš ho. Donesu nám všem ručníky."
Za chvilinku se vrátil a v náručí nesl pro každého z nás nahřátý menší a větší ručník. Joe je prostě úžasný. Očistili jsme se a pak se znovu posadili. Usrkl jsem ze svého pití. Měl jsem pocit, že to potřebuju.
Rozhostilo se mezi námi příjemné ticho, jak jsme všichni seděli a užívali si doznívající vzrušení z našeho společného výstřiku. Ocas jsem měl horký a spokojený, občas jím projelo žhavé zachvění, které se mi rozlévalo po celém těle a naplňovalo moje myšlenky i dech i údery srdce. Bylo mi opravdu skvěle.
"Jsem moc rád, že ses k nám mohl dneska večer přidat," řekl Joe Billymu. "Chtěl jsem se s tebou poznat blíž."
"Já se s tebou chtěl taky poznat blíž," odpověděl Billy.
"Než toho vypiju příliš moc a zapomenu na to, chtěl bych ti poděkovat za nesmírně velkorysou ... nevím jak to přesně pojmenovat ... prostě za všechno, co nabízíš, že pro mě uděláš," řekl jsem, snažil jsem se vrátit zpátky k tématu dřív, než příležitost úplně pomine.
"Takže u tebe je všechno v pořádku ... a u tebe, Billy?" zeptal se Joe.
"Trochu mě trápí jediná věc," řekl jsem, "totiž to, kolik času budu při cestování s tebou trávit bez Billyho. Dokonce i teď na sebe nemáme přes týden dostatek času, vzhledem k našim rozvrhům." Snažil jsem se, ať to zní ostýchavě. Rozhodně jsem nechtěl, aby to znělo, jako že si stěžuju.
"Naprosto tomu rozumím," řekl Joe, "a nevidím žádný důvod, proč by se k nám Billy nemohl přidat na většině našich cest ... prakticky na všech. Případně, pokud bychom někde zůstávali déle, proč by nemohl přijet na návštěvu. Co ty na to?"
"No to by bylo skvělé," řekl jsem nadšeně.
"Klidně to můžeme říct tak nějak jako že na většinu cest si s sebou budeš moct brát doprovod a v případě delších cest můžeš jednou týdně zajet domů nebo si pozvat návštěvu, hm? Nechám právníka, aby to nějak pořádně zformuloval, může být?" Joe se díval ze mě na Billyho a čekal náš souhlas.
Souhlasně jsem přikývl. Billy se ale ozval, "To je nesmírně velkorysé, profesore Allene, ale bojím se, že nebudu moct."
"Proč ne?" zeptal se Joe. "To máš tak nabitý rozvrh?"
"Ne, ale vy budete s Justinem bydlet v přepychových hotelích, setkávat se s významnými umělci, zákazníky a tak. Vím, jak se lidi na taková setkání oblékají, dokonce i tady. Nezapadl bych mezi ně. To co jsem měl dneska na sobě je moje asi tak nejsvátečnější oblečení."
"No, tak v tom případě bychom tam mohli zahrnout příspěvek na ošacení i pro tebe. Anebo možná bude diplomatičtější navýšit Justinův příspěvek na oblečení a my tři se prostě domluvíme, že z něj můžete financovat jakékoliv oblečení i pro tebe. Dokonce se mi zdá, že máte prakticky stejnou velikost."
"Já tomu nevěřím," řekl jsem.
"To by bylo fantastické! Vůbec nevím, jak ti kdy dokážu poděkovat," řekl Billy.
"Řekl bych, žes to právě udělal," odpověděl Joe s širokým úsměvem na tváři. "Jak už jsem říkal Justinovi, pokud ty jako jeho partner budeš spolupracovat, bude celá ta dohoda fungovat mnohem lépe pro všechny tři."
Pak se Joe otočil zase zpátky ke mně a pokračoval, "Později v týdnu bychom mohli ohlásit, že jsem vybral tebe. A asi další víkend bychom mohli všichni tři vyrazit do New Yorku a tam vás pořádně oblíknout. Budete potřebovat i cestovní zavazadla?" zeptal se Joe a znovu se díval střídavě na Billyho a na mě.
Znovu jsem oba přikývli a pak jsme se všichni tři začali smát.
Nejsem si jistý, díky čemu to vlastně všechno proběhlo tak hladce, ale jsem si skoro jistý, že to honění tomu určitě neublížilo. Byl jsem dokonale spokojený. Z mnoha důvodů. Můj přítel byl spokojený. Můj profesor byl spokojený. Dokonce i ta honička s nimi byla skvělá. Bylo mi jasné, že z toho bude skvělé ... myšlenky se mi rozběhly. Vlastně jsem nevěděl, co z toho bude. Ale vypadalo to, že to bude všechno, co jsem mohl v životě chtít.
Nedokázal jsem si představit, co bych ještě mohl chtít víc. Podíval jsem se na Joea a pak na Billyho, všichni tři jsme seděli v bytě obklopeni luxusem. Pocucávali jsme drinky. Připíjeli si na moji budoucnost. Naši budoucnost. Nazí. Příjemně unavení. A spokojení.
Pokračování...
Poznámka autora
Toto je druhá kniha série "I Thought I Knew." Knihy není nutné číst v pořadí, i když první kniha chronologicky předchází této. Naleznete ji pod názvem "I Thought I Knew", respektive "I Thought I Knew CZ" v sekci High School.
Postavy v příběhu jsou skutečné. Jména a některé další identifikační údaje byly změněny, abychom zakryli skutečnou identitu popisovaných osob. Majitelem autorských práv původní série "Justin and Billy" je Hardreader, práva na překlad má ripencc. Povídka nesmí být nikde publikována nebo redistribuována, tiskem, elektronicky či digitálně, bez souhlasu autora, respektive překladatele. Autor i překladatel uvítají připomínky a názory čtenářů, autor v angličtině, překladatel v češtině.
Zatímco budete čekat na další epizodu - ať se vám daří. A ať vám stojí! -- H.R.