I Though I Knew and (Czech) 11
Date: Thu, 6 Jan 2011 09:12:39 +0100 From: ripencc@seznam.cz Subject: I Thought I Knew and (Czech)
Poznámka autora
Bylo docela obtížné vystihnout diskusi mezi Billem a Justinem, k níž následně došlo. Neshodují se tak docela v tom, kdo co komu kdy udělal nebo řekl. Zjistíte proto, že v následujících kapitolách jsou zřejmé rozpory. Jsem si jich vědom a můžu jenom doufat, že když to povyprávíme takto, uvědomí si rozepře i oni a udělají si v tom jasno. A třeba se pak o to s námi podělí.
Abych vám situaci zjednodušil, zkrátil jsem jednotlivé kapitoly, takže můžu rychleji přecházet mezi vyprávěními obou kluků.
Doufám, že se vám vyprávění bude líbit. Všem třem nám dalo dost práce, abychom to dali dohromady. Tak nám napište, co si o tom myslíte.
Další dobrodružství Justina a Billyho
Kapitola 11
Vypráví Billy
Když jsem přijel od Todda, hned jsem poznal, že Justin uklízel. Nádobí bylo umyté a srovnané v odkapávači. Polštářky na gauči narovnané. Nikde žádné špinavé oblečení. To nebylo dobré znamení.
Nikdy jsem na uklízení moc nebyl a Justina to štvalo od chvíle ... no, od chvíle, co jsem tenkrát začal trávit většinu času u něj v domě jeho rodičů.
Když jsem před lety řekl mojí mámě, že už nechci, aby mi uklízela pokoj ... však víte, prostě jsem nechtěl, aby našla některé věci ... vlastně jsem nikdy pořádně neuklízel. Povlečení jsem dával prát vždycky jednou za pár týdnů, takže bývalo pořád ztvrdlé od mrdky. Oblečení se válelo tam, kde jsem ho pohodil. A praní jsem většinou řešil až ve chvíli, když už jsem neměl co na sebe.
Nikdo nikdy na to téma vlastně nic neřekl, až Justin. Občas mi řekl, ať mu pomůžu uklidit. To bylo v pohodě. Ale když nic neřekl a začal uklízet sám, většinou to znamenalo, že je na mě kvůli něčemu naštvaný.
Takže když jsem viděl uklizený byt, uvědomil jsem si, že Justin je nejspíš naštvaný, protože jsem přišel tak pozdě. Opravdu jsem nepotřeboval ještě další důvod ke scéně. Kdyby jenom tušil pravdu o tom, co jsem dělal. Proč jsem se vrátil tak pozdě.
Než jsem si mohl srovnat myšlenky, uslyšel jsem, jak pouští vodu ve sprše. Zůstal jsem stát úplně nehybně. Nechtěl jsem, aby zjistil, že jsem se konečně vrátil domů. Nechtěl jsem, aby mě zaslechl.
Nehýbal jsem se, skoro ani nedýchal, dokud jsem si nebyl jistý, že se sprchuje. Poznal jsem to podle změn ve zvuku vody, jak dopadala na jeho tělo.
Sebral jsem všechnu odvahu a tiše došel do ložnice. Naší ložnice. Staré povlečení bylo pryč a peřiny byly úhledně složené pod srovnanými polštáři. Posadil jsem se na konec postele a zabořil obličej do dlaní. Potřeboval jsem se trochu vzpamatovat.
Po chvíli jsem si vzpomněl na větu, kterou jsem si v duchu opakoval pořád dokola. "Pravda se říká snáz než lež." Myslel jsem na tu větu a taky na to, že nic důležitějšího už přede mnou není. Sundal jsem si boty a ponožky. Postavil se. Rozepnul kraťasy a nechal je sklouznout ke kotníkům.
Vzal jsem volně visící koule do ruky. Cítil jsem vlhko v místech, kde se můj pytel dotýkal stehen. Druhou rukou jsem si projel ochlupením a pohladil si ocas.
Teď mi to přijde trochu divné, ale pak jsem si čichl k rukám. Cítil jsem takovou tu pižmovou chlapskou vůni. Jindy mě dokázala vzrušit, ale v té chvíli mi připomněla jenom to, že se taky potřebuju osprchovat.
Tím se mé myšlenky zase vrátily v kruhu k Justinovi a k tomu, co mu musím říct. Žaludek se mi stáhl a těžko se mi dýchalo. Snažil jsem se dát si myšlenky dohromady, ale nešlo to. Netrvalo to dlouho a dokázal jsem si zase jen pořád dokola opakovat jedinou větu. "Pravda se říká snáz než lež."
Skopnul jsem kraťasy, které jsem měl pořád ještě kolem kotníků, a zamířil jsem do koupelny. Cestou jsem si stáhl triko. Než jsem vzal do ruky kliku, hodil jsem tričko na zem. Otevřel jsem dveře a vešel do koupelny ... za Justinem a svou budoucností. Úplně nahý. Úplně zranitelný.
Stál jsem a díval jsem se do zrcadla. Vypadal jsem hrozně. Vypadal jsem dokonce hůř, než jsem se cítil. Oči jsem měl z pláče pořád natelké a zarudlé. Pustil jsem studenou vodu a opláchl si obličej.
Pak jsem se otočil ke sprše. Přes zamlžené skleněné dveře jsem viděl Justinovo tělo. Stál bokem ke mně. Musel o mně vědět, ale neřekl ani slovo. Možná proto, že byl příliš soustředěný na něco jiného. Zřetelně jsem viděl, jak si honí. Opřený o stěnu sprchy jako mnohokrát předtím. Ruce volné, hladil se jimi po těle a po péru.
A pak to přišlo. Zpracovával svůj dlouhý tvrdý ocas, jako kdybych tam nebyl. Jako by na mně vůbec nezáleželo. I když jsem měl zmatky v tom, co potřebuju udělat a říct, sledování Justina mi vždycky nabudilo ocas. A zabralo to i tentokrát. Byl tak rajcovní. Pozoroval jsem, jak je tvrdý, jak si hraje s ocasem. Věděl jsem, jak dobře mu to dělá. Tak moc jsem ho chtěl.
Ztvrdnul jsem, aniž bych na sebe vůbec sáhl. Kdybych to udělal, nedokázal bych se zastavit. Tak jsme to prostě s Justinem měli. A nechtěl jsem, aby se to změnilo. Nikdy.
Chtěl jsem být součástí Justinova života stejně, jako on chtěl být součástí mého. Potřeboval jsem ho a věřil jsem, že ten odstup, který se mezi námi vytvořil, dokážeme zase odstranit.
Znovu jsem se zhluboka nadechl a otevřel jsem dveře sprchy. Vešel dovnitř. Ucítil první kapky teplé sprchy. Ocas mi pořád tvrdnul. Vítající teplo sprchy a Justinova přítomnost k tomu bohatě stačily.
Justin mě skoro úplně ignoroval. Dál se opíral hlavou o stěnu. Jenom ruce měl nyní v klidu. Jednou si pohupoval koulemi, druhou měl sevřenou kolem svého třiadvacet centimetrů dlouhého, tvrdého, mokrého ocasu. To, že si všiml mé přítomnosti,dával najevo jenom tím, že se přestal pohybovat.
Postavil jsem se za něj a objal ho rukama. Pevně, ale laskavě. Tak moc jsem ho potřeboval držet. Být u něj blízko. Nejenom fyzicky. Ale být blízko tím způsobem, jakým jsme bývali ... když to mezi námi fungovalo.
Nechtěl jsem aby ... Těžko se mi to vysvětluje. Nechtěl jsem, aby si vyhonil. Bylo to, jako kdyby mi tím říkal, že už mě dál nepotřebuje. Skoro jsem ho slyšel říkat, "Umím se o sebe postarat sám."
Bylo to jako kdybych na něj žárlil. Žárlil na tu rozkoš, kterou si uměl poskytnout beze mě. Nevím přesně, co jsem si vlastně tenkrát myslel, ale prostě jsem nechtěl, aby se takhle držel. Ne v té chvíli. Potřeboval jsem ho.
Odsunul jsem jeho ruku a vzal jeho péro do své. Srdce se mi svíralo. Tak moc jsem ho potřeboval. Potřeboval jsem, aby mi rozuměl, staral se o mě a pomáhal mi. Přitiskl jsem se k němu. Ocas přitisknutý mezi jeho půlky. Moje tvrdá kláda přitisknutá na jeho horkou, jemnou kůži. Oba jsme byli mokří. V potůčcích po nás stékala horká voda.
Ze začátku jsem v tom objetí cítil Justinovo napětí. Nebyla to ta uklidňující síla a jemnost a touha ... Touha? ... Opravdu nevím. Nebylo to prostě stejné. A já chtěl, aby to bylo stejné. Stejné, jako to bývalo.
Jak jsem byl zmatený a frustrovaný a roztoužený, převzaly vládu moje instinkty. Tak to se mnou bývá vždycky. Začal jsem Justinovi honit péro. Tak, jak jsem to dělal už mockrát. Tak, jak mě to naučil. Zdálo se, že se v mých rukou uvolňuje. Svým tělem se víc přitiskl k mému. Svými boky něžně tlačil svoje tvrdé péro proti mým prstům.
Přitiskl jsem se tváří na jeho tvář. Byli jsme si asi tak blízko, jak si jen dva kluci můžou být. Přinejmenším fyzicky. Cítil jsem, že Justin uvolnil nějakou bariéru mezi námi. Cítil jsem, jak se svým tělem tiskne dozadu k mému. Zašeptal jsem mu do ucha, že ho miluju.
Čekal jsem na odpověď. A doufal. Ale slyšel jsem jenom ticho a zvuk tekoucí vody. A tak jsem řekl, "Vždycky tě budu milovat."
K mému překvapení otočil hlavu, takže mě mohl něžně políbit na rty.
Po tom krátkém, ale hrozně důležitém polibku se odtáhl a podíval se na mě. Vypadal hrozně smutně. Vzal jsem ho oběma rukama a otočil ho směrem k sobě. Chtěl jsem ho zahrnout pozorností. Chtěl jsem, aby věděl, co k němu doopravdy cítím. Chtěl jsem, aby mezi námi bylo všechno v pořádku, než mu budu muset říct pravdu. Chtěl jsem aby věděl, že mi na něm pořád záleží.
Ale než jsem ho mohl znovu políbit, řekl, "Musíme si promluvit."
Tón jeho hlasu mě zarazil. Nebyl naštvaný. Nebyl ublížený. Nebyl ani odtažitý tak jako v minulých měsících. Ale hluboko v srdci jsem si byl jistý, že věděl, kde jsem byl. Že věděl, co jsem dělal. Že věděl, co mu potřebuju říct.
Bylo to mnohem horší než cokoliv, co jsem si představoval.
Sáhl za mě a zastavil vodu. Ještě jednou mě cudně políbil na rty a pak se kolem mě protáhl ven ze sprchy. Svým tvrdým ocasem se mi otřel o stehno a mnou projel záchvěv touhy.
Ale mozek i srdce věděly líp, co dělat.
Stál jsem tam, kapala ze mě voda a byl jsem vyděšený z toho, co za chvíli přijde. Justin mezitím vzal ručník z poličky a začal se rychle utírat. Pak sáhl do skříňky a podal ručník i mi.
Podával mi ručník, já jsem stál pořád ve sprše.
"Utři se a vezmi si něco na sebe," řekl Justin a znělo to docela laskavě. Ale bylo vidět, že se hodně kontroluje. Nebyla v tom vřelost a uvolněnost, jakých byl schopen. Byl to hlas, který používal, když mělo přijít něco nepříjemného. "Musíme si promluvit," zopakoval.
Pak se otočil a nechal mě stát ve sprše, cítil jsem se hloupě a sám.
Pokračování...
Poznámka autora
Toto je druhá kniha série "I Thought I Knew." Knihy není nutné číst v pořadí, i když první kniha chronologicky předchází této. Naleznete ji pod názvem "I Thought I Knew", respektive "I Thought I Knew CZ" v sekci High School.
Postavy v příběhu jsou skutečné. Jména a některé další identifikační údaje byly změněny, abychom zakryli skutečnou identitu popisovaných osob. Majitelem autorských práv původní série "Justin and Billy" je Hardreader, práva na překlad má ripencc. Povídka nesmí být nikde publikována nebo redistribuována, tiskem, elektronicky či digitálně, bez souhlasu autora, respektive překladatele. Autor i překladatel uvítají připomínky a názory čtenářů, autor v angličtině, překladatel v češtině.
Zatímco budete čekat na další epizodu - ať se vám daří. A ať vám stojí! -- H.R.