Justin and Billy Cz

I Though I Knew and (Czech) 9c

Date: Tue, 14 Dec 2010 11:10:08 +0100 From: ripencc@seznam.cz Subject: I Thought I Knew and (Czech)

Další dobrodružství Justina a Billyho

Kapitola 9, část III

Vypráví Billy

Tom nadělal pěkný svinčík. Mrdku měl po celých kraťasech. Na zemi. Dokonce na nohách. Byla hustá a fakt intenzivně voněla. Ani jsem ji nemusel ochutnat. Vůně byla tak silná, že jsem ji skoro mohl cítit v puse.

Utřel jsem si ruku do Tomových kraťas - mých kraťas - a vyšel ze dveří, abych se pozdravil s Toddem. Opravdu jsem nechtěl, aby do tédle scény přišel. Když jsem vycházel, řekl jsem Tomovi, aby se dal dohromady a že uvidíme, jestli ho Todd hodí domů.

Když jsem k Toddovi došel, akorát vystupoval z auta. Hodil krátký pohled do mého rozkroku a mi došlo, co vystavuju. Pořád jsem byl napůl tvrdý a měl jsem tam pěkný flek. Nejspíš od předmrdky, co mi tekla z ocasu. Anebo to mohla být Tomova mrdka. Mohlo to být to i to. Anebo i obojí. Nevěděl jsem to a nevěděl jsem, co mám říct.

Než jsem cokoliv řekl, Tom vyšel ze dveří a šel směrem k nám.

"Zkontroluj, že jsi pořádně zavřel," křiknul jsem na něj.

"Myslel jsem, že jsi ho vyhodil už před pěknou chvílí," řekl Todd. Slyšel jsem rozčarování v jeho hlase.

Chtěl jsem se mu podívat do očí a říct mu, že jsem to udělal. Ale s tím, co se právě stalo uvnitř domu, jsem to nedokázal. Trochu jsem sklonil hlavu a řekl jsem, "Vyhodil jsem ho. Myslel jsem, že je pryč. Ale když jsem šel ven čekat na tebe, zjistil jsem, že nikam neodešel a celou tu dobu prostě jenom seděl před domem na verandě."

"A proč zůstal na té verandě?" zeptal se Todd.

Na to jsem neměl odpověď. Jenom jsem pokrčil rameny.

"A jak se to má dohromady s tím, že jste právě teď oba vyšli z domu ..." Přestal mluvit a jenom kývnul směrem k mému rozkroku. Doufal jsem, že si toho nevšimne, nebo o tom aspoň nebude mluvit. Ale jeho nevyřčená otázka se vznášela ve vzduchu a čekala na nějakou odpověď.

Stiskl jsem rty a ušklíbl se. Pak jsem se pokusil usmát. Neoplatil mi úsměv, místo toho mávnul směrem k Tomovu zjevně zastříkanému rozkroku a otázku dokončil, " ... s pěknou dávkou mrdky na kalhotách? Co se tady děje, Billy?"

"OK. Pravdu? Chceš slyšet pravdu?"

Řekl, že chce. Řekl jsem Tomovi, ať jde zpátky a sedne si ještě na verandu. S Toddem jsme šli do auta. Řekl jsem mu všechno co jsem věděl. Nebo co jsem si myslel, že vím. Nebo co jsem si dal dohromady z Tomova vyprávění a svých nesouvislých vzpomínek.

Todd poslouchal, nepřestával se mi dívat do očí. Ani já jsem neuhnul pohledem ani na chvíli. Nezkoušel jsem nijak přibarvovat skutečnost. Nakonec jsme se dostali až k tomu, jak se Tom udělal právě ve chvíli, kdy Todd přijel. Chtěl jsem u toho skončit. Nezmínit se o tom, jak jsem se natáhl a vzal do ruky jeho ještě tvrdý ocas, ze kterého ještě tekla mrdka.

Ale pak mi došlo, že by to stejně vycítil. Fungovat bude jenom pravda, úplná pravda. A tak jsem mu to řekl. "Byl jsem fakticky vzrušený z toho, jak mi Tom vyprávěl, co se všechno dělo. Víš, jak mě vykouřil a tak. Ocas mi pěkně brněl, jak jsem to celé poslouchal a pak začal Tom stříkat. Taky jsem nutně potřeboval stříknout. Myslím si, že kdybys nepřijel, taky bych se udělal. Ani nevím, proč jsem ho chytil za péro. Řekl bych, že jsem prostě takový. Občas nad sebou nemám moc kontrolu. Když dojde na sex. A kluky."

Chvíli jsme seděli potichu. Todd se mi pořád díval do očí. Věděl jsem, že se pokouší odhadnout, jestli jsem mu řekl pravdu. Oplácel jsem mu ten pohled a doufal jsem, že mi uvěří.

Nevím, proč mi tak moc záleželo na tom, aby mi věřil. Možná proto, že v poslední době jsem moc pravdu neříkal. Nikomu. Dokonce ani sobě. Potřeboval jsem si dokázat, že to ještě umím.

"Ještě pořád platí, že jedeme k tobě domů?" zeptal jsem se nadějně.

"Jestli chceš. Mám vzít Toma domů?"

Tom opuštěně seděl na schodech verandy a čekal na verdikt ohledně svého odvozu. "Naskoč," řekl jsem mu nakonec, on doběhl k autu a naskočil na zadní sedadlo.

Pak Tom řekl Toddovi kde bydlí. Ani to nebyla moc velká zajížďka. Zatímco Todd řídil, všichni jsme mlčeli. Nevím, jak ostatní dva, ale mě nenapadalo nic, co bych mohl říct a co by situaci jenom nezhoršilo.

Vysadili jsme Toma a pokračovali jsme k Toddovi. Pořád jsme byli potichu. Když jsme zastavili před jejich domem, zeptal jsem se Todda, "Jsi na mě naštvaný?"

"Ne, jsem jenom zklamaný. Myslel jsem si, že by se to mezi náma dvěma mohlo vyvinout jinak," řekl Todd.

Nevěděl jsem, co tím myslí, a tak jsme šli dovnitř mlčky.

Když jsme dorazili dovnitř, Todd řekl, "Jé, počítám, že jsem ti ty fotky mohl ukázat dřív. Mám je v mobilu. Ale tady tydle jsem si vytiskl těsně předtím, než jsem jel k tobě. Aspoň si je můžeš líp prohlídnout. Poslal mi je kamarád mailem."

Položil přede mě čtyři fotky, všechno v tom stylu, jaký mi Todd už popisoval.

"Myslel jsem, že jsi mluvil o dvou fotkách," řekl jsem.

"Další dvě jsem dostal hned potom, co jsme spolu domluvili," řekl mi Todd.

Znovu jsme oba ztichli.

"Tak co bych měl teď dělat?" zeptal jsem se a poprvé od chvíle, co přede mě položil ty fotky, jsem se podíval Toddovi přímo do obličeje.

"No to záleží na tom, co chceš, aby se stalo," řekl plochým, věcným tónem.

"Chci, aby tohle všechno zmizelo. Chci zpátky svůj život takový, jaký byl."

"A to bylo jak?" zeptal se Todd. Po rtech mu přeběhl záblesk úsměvu. "Jaký byl tvůj život?"

Na takovou otázku se mi těžko odpovídalo. Bylo těžké Toddovi vysvětlit, co vlastně chci. Jaké to bývalo. Jak se to pokazilo. Ale ono se to opravdu pokazilo. Hodně pokazilo.

"Chtěl bych, abychom to s Justinem měli takové, jaké to bylo ze začátku. Před tím rozhovorem o zkoušení nových věcí. Nějak se mi to celé vymknulo z rukou. Nevím proč, ale ... jako třeba minulou noc ... nebo tenkrát tady s tebou. Prostě to nezvládám. Chtěl bych, aby to bylo takové jako dřív."

"A co hodláš udělat pro to, aby se to změnilo?" zeptal se Todd.

"No napřed musí Justin přestat naléhat, že bychom mohli dělat věci jako šukat s jinýma klukama. Musí pochopit, že todle nebude fungovat. Musí pochopit, že prostě musíme mít limity, hranice a takové věci. Musíme se na nich domluvit a nesmíme je zkoušet měnit. Ani jeden druhého. Jak jinak bychom si mohli vzájemně věřit? Pořád se trápím tím, o co mu vlastně jde, když je celé noci pryč a ... a ..."

Nevěděl jsem, co mám ještě říct.

"A co?" zeptal se tom. "Co si Justin pomyslí, až uvidí tydle fotky? Až se dozví, co jsi dělal včera v klubu? A Billy, ty víš, že on se to dozví. Uvidí ty fotky. Dozví se pravdu. Co by si o tom měl myslet. Komu by měl věřit? Tobě?"

"Takže ty jsi na jeho straně?" zeptal jsem se, měl jsem pocit, jakoby se Todd najednou bezdůvodně postavil proti mně.

"Ne," řekl tak klidně, že jsem ho prostě musel poslouchat. "Jenom se ti snažím vysvětlit, že by ses asi měl na ty události dívat z obou stran. Ze své i z Justinovy."

Odmlčel se a tvrdě se na mě podíval. Měl jsem pocit, že mě pitvá pohledem. Pak zase začal mluvit tím klidným hlasem. "Víš, chvíli jsem si myslel, že bys mohl být v mém životě hodně důležitý člověk. Že ty a Justin byste mohli být v mém a Philově společném životě něco speciálního. Ale vidím, že to prostě není možné."

"O čem to mluvíš?" vyhrkl jsem a přerušil Todda. "Jak že mám být ve tvém životě důležitý? Co to znamená?"

"Teď už to neznamená nic, protože se to nestane."

"Co se nestane? Nemůžeš říct něco takového a pak to nevysvětlit." Byl jsem rozčarovaný a šílel jsem z toho. A navíc jsem byl najednou pěkně naštvaný. A dal to najevo.

"OK. Když to chceš vědět, řeknu ti to. Asi už jsi přišel na to, že s Philem nejsme pár v takovém smyslu, jako třeba ty s Justinem. Nikdy jsme do sebe nebyli zamilovaní. Ale vyhovujeme si. Je nám spolu dobře. Společnost. Sex. Společný život. A tak jsme se dali dohromady. A později jsme se z kamarádů a spolubydlících a milenců stali i obchodní partneři. Ty fotky a tak." Todd se odmlčel a podíval se na mě, jako by ho zajímalo, jestli mu rozumím.

"OK, chápu," řekl jsem, abych ho přiměl pokračovat.

"Takže je to sice fajn, ale myslím si, že každý potřebuje i něco víc než jenom kamaráda a milence. Chtěl jsem něco takového, jako jsi měl s Justinem. Nebo teda, co jsem si myslel, žes měl s Justinem."

"Co myslíš tím měl?" přerušil jsem ho zase.

"Nechci se s tebou hádat, takže, co 'máš' s Justinem. OK?" řekl, pořád tak klidně.

Nic jsem neodpověděl.

"Myslel jsem si že snad ... s ohledem na to, co Phil zřejmě cítil k Justinovi a s ohledem na to, co jsem já určitě cítil k tobě ... a s ohledem na to, že oba dva jste zřejmě měli stejné pocity ... Prostě jsem si myslel, že by to mohla být perfektní shoda. Že my bychom pomohli vám doplnit to, co chybí ve vašem vztahu a vy byste zase doplnili to, co chybí nám. Možná to zní šíleně, ale to jsem si prostě myslel. Nebo aspoň doufal."

"A teď už ne?" zeptal jsem se.

"Ne, Billy. Ty to nevidíš? Pořád miluješ Justina. A ať už spolu po všem tomdle svinčíku zůstanete nebo ne," rozložil přede mě zase ty fotky, "ty se příliš málo kontroluješ, než abys zvládal byť jenom vztah jeden na jednoho. Jak bys mohl někdy zvládnout něco tak složitého jako ... No, to je prostě jedno, protože se to nestane. Ne dokud se nedokážeš postavit tomu, co musíš udělat a nepřestaneš obviňovat všechny kolem sebe." Zabodl do fotky ukazovák, aby svoje prohlášení zdůraznil.

"Ale ..."

Zarazil mě dřív, než jsem mohl cokoliv říct.

"Ne," řekl nahlas a pevně. "Ne, Billy. Ve tvém životě není prostor pro žádná ale, dokud se nedokážeš vyrovnat sám se sebou ... dokud se nezačneš kontrolovat ... dokud si nedokážeš přiznat, že jsi stejně tak součástí problému, jako je Justin ... ne-li víc. A že musíš taky být součástí řešení. Žádná další ale."

Přísně se na mě díval. Připomínal mi otce. Ne mého. Nějakou ideální představu otce. Takového, jakého jsem nikdy neměl.

Podíval jsem se zpátky na něj. Roztřásl se mi spodní ret. Kousl jsem se do něj, abych skryl ... skryl, že se chystám rozbrečet. Nechtěl jsem se rozbrečet. Ne v té chvíli. Ne před Toddem. Ale rozbrečel jsem se. A on mě nechal. Žádné objetí. Žádné 'promiň.' Prostě mě nechal sedět a brečet.

Když jsem přestal, seděli jsme dál potichu, dokud mi nedošlo, že mluvit musím začít já.

Bavili jsme se skoro dvě hodiny. Todd mi pomohl pochopit, co se doopravdy děje. Nešlo jenom o ty fotky z minulé noci. Nešlo jenom o tu příležitost, kterou jsem prošvihl ve vztahu k němu. Nešlo jenom o problémy, které jsme měli s Justinem. Ale taky o to, jak to spolu souvisí. Že je to vlastně jedno a to samé. Nakonec je to všechno o mně a mých rozhodnutích. Rozhodnutích, která jsem udělal a která už je pozdě změnit. Rozhodnutí, která ještě pořád můžu udělat a změnit svou budoucnost.

Nebylo to jednoduché a ne vždycky jsem si myslel, že má pravdu. Ale rozebíral moje chování i moje myšlenky. Ukazoval mi nové cesty, jak se na věci dívat.

Když jsme skončili, myslel jsem si, že vím, co musím udělat, aby se můj život zase vydal správným směrem. Co musím udělat, abych zachránil věci, které jsou pro mě důležité.

A úplně první na seznamu těch úkolů bylo začít se chovat k Justinovi čestně. Nejdůležitější je, že mu musím říct pravdu, protože jinak skoro jistě přijdu o všechno, co miluju.

A tak, i když jsem porozuměl tomu, čemu jsem si myslel že rozumím, i když jsem byl odhodlaný změnit svůj život, pořád jsem nechtěl odejít. Nechtěl jsem čelit Justinovi. Jak bych mu mohl říct, co jsem udělal? Jak se mu můžu postavit? Nebude to na něj moc?

Doufal jsem, že ne.

Nakonec mě Todd nahnal do auta a odvezl mě domů. Věděl jsem, že Justin bude už hodiny doma. Byl čas postavit se tomu čelem. Když jsme jeli domů, znovu jsem se rozbrečel. Ne jako mimino. Spíš jako vyděšené, ztracené děcko. Pamatuju si, jak jsem se jednou ztratil v obchodě, když mi bylo pět nebo šest. Pamatuju si, jaký jsem měl tenkrát pocit. Jako bych byl úplně sám. Po tváři mi tekly slzy.

Pokračování...

Poznámka autora

Toto je druhá kniha série "I Thought I Knew." Knihy není nutné číst v pořadí, i když první kniha chronologicky předchází této. Naleznete ji pod názvem "I Thought I Knew", respektive "I Thought I Knew CZ" v sekci High School.

Postavy v příběhu jsou skutečné. Jména a některé další identifikační údaje byly změněny, abychom zakryli skutečnou identitu popisovaných osob. Majitelem autorských práv původní série "Justin and Billy" je Hardreader, práva na překlad má ripencc. Povídka nesmí být nikde publikována nebo redistribuována, tiskem, elektronicky či digitálně, bez souhlasu autora, respektive překladatele. Autor i překladatel uvítají připomínky a názory čtenářů, autor v angličtině, překladatel v češtině.

Zatímco budete čekat na další epizodu - ať se vám daří. A ať vám stojí! -- H.R.